Vůně čerstvého chleba z pekáren tone patří k prvním vzpomínkám, které si z Gruzie odvezete. Chléb tu není příloha — je to rituál. Peče se přilepený na rozžhavené stěně hliněné pece, kupuje se ještě horký a jí se rukama cestou domů. Tady je průvodce druhy, které stojí za ochutnání.

Tone: pec i pekárna

Tone je válcová hliněná pec zapuštěná do pultu pekárny. Pekař hněte těsto, prudkým pohybem ho přilepí na rozpálenou vnitřní stěnu a za pár minut vytahuje hákem hotové bochníky. Malé pekárny s tone najdete v každé čtvrti — poznáte je po frontě místních v podvečer.

Šoti: chléb ve tvaru kánoe

Nejtypičtější je šoti (šotis puri) — protáhlý plochý chléb se špičatými konci a dírou uprostřed. Kraje jsou křupavé, střed vláčný. Nejlepší je do půl hodiny od upečení, ideálně k sýru sulguni a rajčatům.

Mčadi: kukuřičná klasika západu

V západní Gruzii vládne mčadi — hutná placka z kukuřičné mouky bez kvasnic, pečená na pánvi kecze. Podává se k lobiu a sýru; společně tvoří svatou trojici imeretského stolu. Sytá, jednoduchá, návyková.

Nazuki: sladké překvapení

Na silnici u Surami (mezi Tbilisi a Kutaisi) prodávají stánky sladký kořeněný chléb nazuki — se skořicí, hřebíčkem a rozinkami, potřený vejcem do lesku. Zastávka na nazuki je malá tradice každé cesty na západ.

Jak chléb kupovat

Choďte do pekáren navečer, kdy se peče čerstvá dávka, plaťte drobnými a nebojte se ukázat prstem. Bochník stojí pár drobných a je to nejlevnější gastronomický zážitek v zemi. Chléb se nekrájí — láme se rukama, a odkládat ho vzhůru nohama se považuje za neuctivé.

Časté dotazy

Čím se liší šoti od běžného chleba?

Peče se přilepený na stěně pece tone, bez formy — proto má nepravidelný tvar, křupavou kůrku a vláčný střed. Díra uprostřed brání nafouknutí.

Je mčadi bezlepkové?

Ano, tradiční mčadi je jen z kukuřičné mouky, vody a soli — vhodné i pro bezlepkovou dietu (ověřte ale, na čem se peče).

Kde koupím nazuki?

Nejznámější stánky lemují hlavní silnici u městečka Surami; občas ho mají i pekárny v Tbilisi. Čerstvý je nejlepší.