Když se řekne gruzínské nápoje, každý si vybaví víno a čaču. Jenže Gruzie má ještě dvě kapitoly, které stojí za ochutnání: čaj, jehož plantáže kdysi pokrývaly desítky tisíc hektarů západní Gruzie, a limonády Laghidze — šumivé sirupové nápoje, které se tu vyrábějí přes sto let a Gruzínci na ně nedají dopustit.
Jak se čaj dostal na Kavkaz
Vlhké subtropické podhůří u Černého moře — dnešní Gurie, Adžárie a Samegrelo — se ukázalo jako jedno z mála míst Ruského impéria, kde se čajovníku daří. Koncem 19. století tu vznikly první plantáže (u vesnice Chakvi nedaleko Batumi působil i čínský mistr Lau Džen-džau, jehož čaj získal ocenění na pařížské výstavě 1900) a v sovětské éře se produkce rozjela do obřích měřítek: Gruzie zásobovala čajem prakticky celý SSSR.
Kvantita ale zabila kvalitu — mechanizovaná sklizeň a normy udělaly z gruzínského čaje synonymum průměrnosti a po rozpadu Unie plantáže z velké části zpustly. Zajímavé je, co následuje teď: malé rodinné manufaktury plantáže obnovují a ruční sklizni vracejí smysl. Dnešní řemeslný gruzínský čaj — zelený, černý i bílý — se znovu prosazuje na evropských soutěžích a je to jeden z nejlepších suvenýrů, jaký můžete z Gruzie přivézt.
Kde čaj zažít naživo
- Gurie (okolí Ozurgeti) — srdce obnovy; několik rodinných farem nabízí prohlídku plantáže, ukázku zpracování a degustaci. Nejlépe s vlastním autem.
- Chakvi a okolí Batumi — historická kolébka gruzínského čaje; kombinuje se s návštěvou botanické zahrady, kde čajovník uvidíte v „divoké“ podobě.
- Trhy a specializované obchody v Tbilisi — pokud na západ nejedete, kvalitní sypaný čaj z Gurie koupíte i tady; hledejte označení ručního zpracování.
Laghidze: limonáda s vlastní historií
Druhý nápojový poklad vznikl roku 1887 v Kutaisi, kde lékárník Mitrofan Laghidze začal míchat sycenou vodu s vlastními sirupy z přírodních surovin. Jeho „vody Laghidze“ se staly fenoménem — podávaly se na státních recepcích a značka žije dodnes.
Klasické příchutě, které má smysl hledat:
| Příchuť | Gruzínsky se pozná podle | Chuť |
|---|---|---|
| Estragon (tarchuna) | zářivě zelená barva | bylinná, svěží — národní klasika |
| Krémová (krem-soda) | mléčně žlutá | vanilkově sladká, nostalgická |
| Hruška | jantarová | jemná, méně sladká než evropské limonády |
| Citron | světle žlutá | ostřejší, skvělá k chinkali |
Zelenou estragonovou limonádu dostanete v každém supermarketu i restauraci (kromě Laghidze ji stáčejí i značky Natakhtari a Zandukeli) — k tučnějším jídlům gruzínské kuchyně sedí překvapivě dobře. V Tbilisi navíc funguje prodejna Lagidze Waters u katedrály Sameba, kde limonádu míchají postaru ze sirupu do skleničky.
Jak poznat dobrý čaj na suvenýr
Kupujte celolistý sypaný čaj (ne drť), ideálně s uvedenou farmou a rokem sklizně; 100 g kvalitního guruánského čaje stojí 15–35 ₾. Skvěle se páruje s gruzínskými sladkostmi — čurčchelou nebo tklapi. A pokud skládáte dárkový balíček, přidejte lahev estragonového sirupu; doma z něj se sodovkou vykouzlíte tarchunu za minutu. Další nápady najdete v článku co přivézt z Gruzie.
Časté dotazy
Pije se v Gruzii čaj běžně?
Ano, hlavně na západě země a doma v rodinách — černý, silný, často s domácí marmeládou. Kavárenská „čajová kultura“ ve stylu čajoven je ale spíš novinka posledních let.
Chutná estragonová limonáda i dětem?
Většinou ano — je sladká a bylinková chuť je jemná. Sytě zelená barva u průmyslových verzí pochází z barviva; u čerstvě míchané Laghidze je přirozenější.
Dá se plantáž navštívit bez objednání?
U větších farem v Gurii ano v rámci sezóny (květen–září), menší rodinné podniky prosí o zprávu den dva předem. Sklizeň vrcholí od června do srpna.
A jestli vás nápojová Gruzie zajímá dál, pokračujte na naše články o víně a kvevri a o čače — tam začíná ta silnější kapitola.
