Zugdidi zná většina cestovatelů jen jako přestupní bod: sem dojede noční vlak z Tbilisi a odsud stoupají maršrutky do Mestie. Jenže hlavní město kraje Samegrelo si zaslouží víc než hodinu na nádraží — stojí tu totiž jeden z nejzajímavějších šlechtických areálů Gruzie: palác knížecího rodu Dadiani.
Kdo byli Dadianiové
Rod Dadiani vládl Megrelskému knížectví po staletí — formálně pod osmanskou a později ruskou svrchovaností, fakticky ale jako suverénní dynastie s vlastním dvorem. Vrchol přišel v 19. století za knížete Davida a kněžny Ekateriny Čavčavadzeové (sestry Niny, ženy dramatika Gribojedova): dvůr v Zugdidi hostil evropské hosty, syn Niko studoval v Paříži a rodina se sňatkem spojila s Bonaparty — Davidova dcera Salome si vzala prince Achilla Murata, pravnuka neapolského krále a napoleonova maršála.
Právě odsud pochází zdejší kuriozita: jedna ze tří posmrtných masek Napoleona Bonaparta, kterou Muratové do Zugdidi přivezli spolu s dalšími rodinnými památkami. Vidět ji můžete v palácovém muzeu vedle megrelských korunovačních insignií, ikon a — pro věřící především — roucha připisovaného Panně Marii, jedné z nejuctívanějších relikvií gruzínské církve.
Palác a botanická zahrada
Samotný palác z 19. století kombinuje neogotiku s orientálními prvky — věžičky a špičatá okna nad palmami působí až pohádkově. Kolem se rozkládá botanická zahrada založená Ekaterinou podle anglického vzoru: vzrostlé magnólie, liliovníky a exotické dřeviny z celého světa v ní tvoří jeden z nejstarších parků na Kavkaze. Vstup do zahrady je za symbolickou cenu a je to nejpříjemnější místo města na horké odpoledne.
| Co | Detail |
|---|---|
| Muzeum Dadiani | denně mimo pondělí, vstupné jednotky lari, prohlídka ~1 h |
| Botanická zahrada | denně, vhodná i s kočárkem |
| Cesta z Tbilisi | vlak (i noční) ~5,5–6 h, maršrutka ~4,5 h |
| Do Mestie | maršrutky od nádraží, ~3 h horské silnice |
Megrelská kuchyně: důvod zůstat na večeři
Samegrelo je gastronomicky nejostřejší kout Gruzie a Zugdidi je jeho hlavní město. Ochutnejte elarji (kukuřičná kaše s taženým sýrem sulguni), gebžalii (sýrové závitky v mátové smetaně) a megrelské chačapuri se sýrem navrch — a k tomu adžiku, která tu není ozdoba, ale základní koření. Kontext celé kuchyně dáváme v článku o gruzínské kuchyni a o sýrech.
Okolí: Kolchida na dosah
Ze Zugdidi je blízko k přemostění dvou světů: na sever do hor Svanetie, na jihozápad do kolchidských nížin — k národnímu parku a nalezištím, o nichž píšeme v článku Poti a Kolchida. Za pozornost stojí i přehrada Enguri s jednou z nejvyšších klenbových hrází světa, kterou cestou do Mestie stejně minete.
Časté dotazy
Stačí na Zugdidi jedna zastávka cestou do Svanetie?
Půl dne je ideální: dopoledne palác a zahrada, oběd v megrelské restauraci, odpoledne maršrutka do hor. Kdo spěchá, zvládne palác i za dvě hodiny mezi spoji.
Je Napoleonova posmrtná maska vystavená trvale?
Patří ke stálé expozici, při zápůjčkách ale může chybět — pokud jedete kvůli ní, ověřte si vystavení předem v muzeu.
Jak je to s nočním vlakem z Tbilisi?
Jezdí denně, lůžkové vozy je nutné rezervovat pár dní předem v sezóně. Dorazíte brzy ráno — přesně na první maršrutku do Mestie; detaily v průvodci dopravou po Gruzii.
Zugdidi je zkrátka víc než přestup — je to poslední velké město staré Kolchidy před horami a ochutnávka kraje, který si větší pozornost teprve zaslouží.
